Příběh čtvrtý – Suri

Maličkou Suri spolu se sestřičkou Kiwi našla v Žiari nad Hronom jedna hodná paní. Obě malé psí holčičky se choulily u plotu, byly celé špinavé, mokré a vyplašené. Paní kontaktovala útulek Strážni anjeli a holčičky byly převezeny do kotců. Obě se strašně bály, nebylo možné je ani pohladit. Navíc byly v zlém stavu, oslabené a za krátký čas dostaly parvovirózu. Život jim zachránila paní Lívia Fričová, která s nimi trávila celé dny, dávala infuze. Surinka na tom byla hůř, byla menší, citlivější, bojácnější a z nemoci se dostávala pomaleji. Během léčby se Surinka velice navázala na paní Lívii, stále si ji hlídala, nepohnula se od ní. Velmi špatně snášela kotec, kňučela, nechtěla jíst ani pít. Tak si ji paní Lívie vzala domů a její fotky se začaly šířit po facebooku. Její krásná tvářička zaujala spoustu lidí a její album se rychle sdílelo. Tak se dostala i na stránky organizace na záchranu galgů. Tam jsem ji objevila a hned mi bylo jasné, že tahle holčička musí ke mně. Jela jsem si pro ni v září 2014. Při loučení plakala Surinka i paní Lívie. Týden nám trvalo, než Surinka vylezla z úkrytu pod postelí, bála se každého pohybu, hluku, panickou hrůzu měla z mužů a z dětí. Ale nakonec jsme všechno zvládly, dnes je Surinka právoplatný člen naší smečky. Venku si mě hlídá, vůbec nemusím mít strach, že uteče. Je velmi chytrá a učenlivá. Za paní Lívií jsme se byly ještě několikrát spolu se Surinkou podívat, vždycky jsme z Žiaru odvezly do Čech nějakého pejska. Poprvé to byla asi po měsíci sestřička Kiwi, kterou jsme předávaly mladým manželům v Olomouci, a maličká Mary, která má domov v chrtí smečce v Brně. A o pár měsíců později jsme se Surinkou jely zase pro Dajku…

 

Majitelka PhDr. Marie Gronychová

TOP