Mohelnický hrad

 
Dnešní čtenář znající Mohelnici přijímá s nedůvěrou fakt, že v tomto městě stával kdysi hrad olomouckých biskupů. Historiky však nenechává na pochybách listina olomouckého biskupa Dětřicha z roku 1302, kterou vystavil „in castro nostro Muglicz“, tedy „na našem hradě Mohelnici“. Přičemž jméno hradu ve tvaru „Muglicz“ není zaměnitelné s některým jiným tehdejším opevněným objektem ve vlastnictví olomouckého biskupství. Zkrátka Mohelnici chránila ve druhé polovině 13. století s přesahem do století následujícího raně středověká pevnost.
 
Místo, kde stával mohelnický hrad, není dodnes s naprostou jistotou určeno. Profesor Hosák, a nejen on, se domníval, že se hradní objekty nacházely v blízkosti současného farního kostela nad strmým svahem spadajícím k potoku Mírovce. Současné i několikametrové navážky již podstatně změnily terén v těchto místech. Geofyzikální průzkum v okolí kostela provedený Antonínem Krystenem prokázal někdejší hluboké úvozové cesty, později zasypané, vedoucí od potoka Mírovky prostorem Vodní brány k náměstí a kolem farního kostela k Třebovské ulici. Dokonce presbytář kostela vystavěný v 15. století stojí částečně na navážkách.
 
Celý prostor nad Vodní bránou směrem k Třebovské ulici byl tvořen výrazným ostrohem, jehož svahy spadaly na severu k potoku Mírovce a na jihu do hlubokého úvozu, který ostrožnu odděloval od městské zástavby kolem náměstí. Tuto vyvýšeninu stačilo přerušit příkopem a valem či hradbou na západní straně, snad někde v místech mezi západní frontou farního kostela a počínající zástavbou Třebovské ulice.
Předpoklad, že právě zde máme hledat mohelnický hrad, podpořil v devadesátých letech minulého století objev tzv. biskupova domu v jednom z křídel mohelnického muzea. Zasloužil se o něj amatérský archeolog a neúnavný vlastivědný pracovník Vladimír Kapl. V podkroví objektu nad nyní již odstraněnými klenbami odkrýval zasypanou vzácnou raně renesanční fresku, jednu z mála dochovaných z tohoto období na Moravě. Ze sklepa vyvážel metráky zásypů, v nichž nalézal úlomky keramiky, včetně kachlů z renesančních a gotických kamen. Po odstranění zásypů se otevřely prostory gotického objektu, jehož analogie kladené odborníky do 13. století najdeme v Podunají, včetně Bratislavy.
 
Jedná se o dvouprostorový, patrový dům, jehož přízemí sloužilo k uskladnění potravin. Proto bylo opatřeno jen tzv. vzdušníky neumožňujícími proniknutí denního světla do místností, avšak zajišťujícími proudění vzduchu. Úzké vzdušníky také zamezovaly vniknutí nepovolaných osob do přízemních prostor. V patře byly obytné místnosti, menší sloužila patrně jako ložnice, později zde byla kuchyň, větší byla zřejmě užívána ke společenským účelům. Do přízemí domu se vstupovalo přistavěnou předsíní, obdobně jako u raně středověkých domů v Podunají, do patra vedly venkovní schody. Později, ještě ve středověku, byla k východní zdi objektu přistavěna v obou podlažích třetí místnost se vstupem z většího sálu. Tzv. biskupský dům je zřejmě nejstarší dochovaná kamenná stavba v Mohelnici. V městské zástavbě tvořené až do 16. století dřevěnými měšťanskými domy byl tento dům jednou z mála výjimek.
 
Na sklonku devadesátých let minulého století uvedl historik Drahomír Polách jinou hypotézu o umístění mohelnického hradu. V souvislosti s průzkumem tzv. rodného domu pražského arcibiskupa Antonína Brusa, dům v Hradební ulici č. 17, upozornil na neobvyklý volný prostor za domy v západní frontě mohelnického náměstí a na skutečnost, že cesta od Moravské Třebové nesměřuje do středu náměstí jako Olomoucká ulice a ulice Smetanova, ale jakoby obchází nějaký objekt, který jí stál v cestě již při založení města, a na náměstí vstupuje v jeho severozápadním rohu. Tato anomálie, kterou si do té doby nikdo z historiků neuvědomil, významně podporuje předpoklad umístění mohelnického hradu i v těchto místech, přestože se ukázalo, že dochovaný středověký dům v Hradební ulici č. 17 je mladší, pravděpodobně z 15. století. I v tomto případě přišly ke slovu geofyzikální sondy, které podpořily Poláchovu domněnku. Odhalily, že zmiňovaný dům stojí na návrší, jehož svahy spadají k severu, západu a jihu a pozdější hradby procházející těmito místy tyto původní nerovnosti již nerespektují.
 
Otázka, kde stál mohelnický hrad, může být zodpovězena v budoucnu v souvislosti se zemními pracemi doprovázenými archeologickým dozorem, prováděnými na Kostelním náměstí a v okolí středověkého domu v Hradební ulici, případně v souvislosti s archeologickým průzkumem provedeným před restaurováním dochovaného úseku mohelnických hradeb v sousedství tzv. Brusova rodného domu.
 
 
Zdeněk Doubravský

 

Literatura:
Kösslerová, E. – Polách, D.: Stavebněhistorický průzkum domu Hradební ulice 17 v Mohelnici, studie, Šumperk 1998.
Doubravský, Z.: Mohelnice. Kostel svatého Tomáše z Canterbury. Církevní památky sv. 31, Velehrad 2003.
Doubravský, Z.: Je tzv. Brusův dům i zapomenutou mohelnickou tvrzí? Mohelnický zpravodaj, červen, červenec 2000.
 
 

Ideální rekonstrukce tzv. biskupova domu v Mohelnici, Kostelní nám. 2 (dnes muzeum)

 

Ideální rekonstrukce jednoho z obdobně stavebně řešených domů v Bratislavě, 13. století

 

Pohled do velké místnosti ve sklepních prostorách tzv. biskupského domu (součást muzea). Druhotně osazený gotický portál, původně zazděný ve vstupu z přistavěné předsíně, propojuje větší z místností s menším západním prostorem.

 

Středověký průchod proražený z velké místnosti do východní přístavby ze 14. nebo 15. století ve sklepních prostorách tzv. biskupského domu (součást muzea)

 

Objekt tzv. Brusova rodného domu při západních městských hradbách, Hradební 17
TOP