Alena Turková - Pavlínin dvůr a rodina Chiari

 

Téměř padesát let byl Pavlínin dvůr spojen s osudy manželů dr. Karla a Pauliny Chiari.. Oba pocházeli z bohatého a uznávaného měšťanského prostředí – Karl z proslulé vídeňské lékařské rodiny, Paulina, rozená Zephyrescu, byla v příbuzenském vztahu hned s několika významnými podnikatelskými rodinami v Šumperku. Rod Chiari pocházel ze severní Itálie a prvním známým předkem této rodiny byl Bartholomeus Chiari (*1650 – †1724. Jeho pravnuk, Johann Baptista (*1817 – †1854), položil základy věhlasu jména Chiari především v lékařských kruzích. Po absolvování vídeňské univerzity, kde získal doktorát z medicíny, se věnoval porodnictví a gynekologii. Na první porodnické klinice ve Vídni byl spolupracovníkem profesora Johanna Kleina, jehož dceru Marii si vzal za ženu. Krátce působil také v Praze, po návratu do Vídně v roce 1854 zemřel na choleru. Tři ze čtyř jeho synů pokračovali v tradici a vystudovali medicínu. Nejstarší syn Karl (*26.5.1849 – †11. 5. 1912) působil před sňatkem s Paulinou Zephyrescu jako asistent na vídeňské klinice, další dva synové, Hans a Ottokar, zaznamenali na poli medicíny velké úspěchy. Dr. Hans Chiari (*1851 – †1916) byl významným rakouským anatomem a patologem a působil jako univerzitní profesor ve Štrasburku. Na základě jeho výzkumů a objevů po něm byly pojmenovány tzv. Arnold-Chiari malformace a Budd-Chiari syndrom.

Dr. Johann Baptista Chiari VM

 

Dr. Hans Chiari VM

Dr. Ottokar Chiari VM

Dr. Ottokar Chiari (*1853 – †1918), univerzitní profesor ve Vídni, působil na klinice laryngologie a za své zásluhy v oblasti medicíny dosáhl v roce 1916 povýšení do stavu svobodných pánů. Jeho ženou byla Marie, rozená Seidlová (*1855 – †1920), sestřenice Pauliny Chiari a dcera šumperského podnikatele Ignáce Seidla (*1824 – †1898).
 

Pauline Chiari (*21.12. 1851 – †14.5. 1922) byla jedinou dcerou šumperského velkostatkáře a průmyslníka Constantina Zephyrescu a Pauliny Zephyrescu, rozené Oberleithnerové. Constantin Zephyrescu, pocházel z Rumunska, jeho otec Theodor byl obchodníkem v Jassech a Zamphyře. Byl mj. společníkem firmy Eduard Oberleithner a synové, působil i jako ředitel sobotínských hutí. Podílel se rovněž na založení první šumperské nemocnice a zřídil nadaci pro chudé, studenty, dívky a sirotky. Za tyto zásluhy byl ještě za svého života jmenován čestným občanem města Šumperka. Její matka Paulina pocházela ze známé šumperské podnikatelské rodiny Oberleithnerů. Eduard Oberleithner (*1791 – †1849) přišel počátkem 19. století do Šumperka, kde výrobou plátna a překupnictvím s přízí a plátnem získal kapitál k založení podniku, který vyrostl v přední plátenickou "továrnu" v Šumperku a patřil mezi nejvýznamnější textilní podniky na Moravě.

Constantin Zephyrescu VM

Paulina Zephyrescu, rozená Oberleithnerová VM

 

Paulina Zephyrescu s dcerou Paulinou

 

V roce 1811 se Eduard Oberleithner oženil s Paulinou, rozenou Hornischerovou, dcerou mohelnického kupce Johanna Hornischera. V jejich manželském svazku se narodili čtyři potomci. Synové Eduard ml. (*1813 – †1892) a Karl (*1828 – †1898) byli po otcově smrti úspěšnými pokračovateli v jeho podnikatelské činnosti. Eduard ml. založil další textilní podniky v Loučné, Hanušovicích aj., byl členem městské rady, moravského zemského sněmu a říšské rady. Karl byl zakladatelem zemědělské a lnářské školy v Temenici, člen městské rady a moravského zemského sněmu a zároveň aktivní hudebník a hudební skladatel (pod pseudonymem Carlo Nero). V roce 1874 byli bratři Oberleithnerové (strýcové Pauliny Chiari) povýšeni do šlechtického stavu. Jejich sestry se provdaly za známé a úspěšné šumperské podnikatele – Marie se v roce 1850 stala manželkou Ignáce Seidla (*1824 – †1898), Paulina vstoupila do manželského svazku s Constantinem Zephyrescu (*1814 – †1872).
Pauline Theresie Zephyrescu a Karl Johann Anton Chiari uzavřeli sňatek ve Vídni dne 27. července 1874. Svědky manželů byli Paulinin strýc Eduard Oberleithner ml. a vídeňský notář Moritz Brezina.
 

Karl Chiari a Pauline Zephyrescu

 

 

Později se natrvalo usadili v Šumperku v někdejším Terschově dvoře, který Karl na manželčinu počest pojmenoval Paulinenhof – Pavlínin dvůr. Dr. Karl Chiari se přestal věnovat lékařskému povolání a zvolil si dráhu velkostatkáře, úspěšného podnikatele a známého politika. Převzal nejen vedení velkostatku, ale stal se i společníkem firmy Eduard Oberleithner a synové a dalších průmyslových podniků (Vápenky Eisenstein a spol. v Českém Bohdíkově, pivovaru v Hanušovicích, byl prezidentem a.s. cukrovaru v Kelčanech a ředitelem Vízmberské přádelny, s.r.o.).
 

Karl a Pauline Chiari žili v Šumperku i ve Vídni bohatým společenským životem a Karl měl manželčinu podporu i ve své pozdější bohaté politické činnosti. V Šumperku se jméno Chiari ve veřejné funkci poprvé objevilo v květnu 1883, kdy se stal předsedou šumperského okrašlovacího spolku a stál u kolébky šumperského spolku německých měšťanů a sedláků. Jako svědomitý hostitel vystupoval při nejrůznějších událostech a návštěvách (např. při návštěvě moravského místodržícího hraběte Schönberga v roce 1883, při návštěvě vídeňské dvorní opery v roce 1889 apod.). Jeho politický vzestup se datuje od roku 1885, kdy byl jedním z iniciátorů vzniku Svazu Němců severní Moravy (BdDN), o dva roky později byl spoluzakladatelem jeho sekce pro Šumperk a okolí a stal se jeho místopředsedou. V roce 1885 se poprvé vrhl do politického boje jako kandidát ve volbách do říšské rady za městský volební okres Šumperk, Šternberk, Rýmařov, Staré Město, Zábřeh a Šilperk (dnes Štíty). Ač v tomto prvním politickém souboji celkově prohrál, v Šumperku mu jeho obliba přinesla vítězství, a to především díky podpoře šumperských průmyslníků. V tomto roce byl také zvolen do obecního zastupitelstva.
 

Pauline Chiari, 70. léta 19. století VM

 

Dr. Karl Chiari, 70. léta 19. století VM

V roce 1885 se zasloužil o zřízení odborné tkalcovské školy v Šumperku, na jejíž stavbu věnoval pozemek. V roce 1892 podal návrh na výstavbu městské nemocnice a věnoval finanční dar 5000 zlatých. Inicioval rovněž stavby lokálních železničních tratí – Petrovice (dnes Petrov nad Desnou) – Kouty nad Desnou a Hanušovice – Staré Město. V roce 1896 se stal předsedou šumperské sekce BdDN a do parlamentních voleb o rok později šel mj. s myšlenkou svobodomyslného a pokrokového ducha, neboť jak se sám v místním tisku vyjádřil, „jako lékař uznává rovnost všech lidí“.Ve volbách do říšské rady 17. 3. 1897 zvítězil a Šumperk mu následující den večer po návratu z Vídně připravil mohutné přivítání zakončené pochodňovým průvodem z náměstí od radnice až k Pavlíninu dvoru. Hlavním polem jeho činnosti v říšské radě byla samozřejmě hospodářská problematika. Jako akcionář významných průmyslových podniků se stal členem Svazu rakouských průmyslníků a postupně získal řadu významných funkcí v ústředních hospodářských orgánech monarchie (Průmyslové rady, Státní železniční rady, kuratoria rakouského ministerstva obchodu, Rakouské průmyslové a obchodní banky, Svazu rakouských pěstitelů lnu, Obchodní a živnostenské komory ve Vídni).
 

 

Dr. Karl Chiari, počátek 20. století VM

 

V lednu roku 1900 se dr. Chiari stal členem předsednictva německé lidové strany, v říjnu téhož roku byl jednomyslně schválen jako její kandidát pro nadcházející volby do říšské rady. 12. ledna 1901 byl absolutní převahou 1858 hlasů z 1984 zvolen opět poslancem říšské rady. Do nového volebního období vstoupil opět s hospodářskou problematikou, když např. požadoval řešení dopravní situace v rámci rakouských zemí, především vodních cest. Podal návrh na vybudování kanálu Odra – Labe – Dunaj, a dále bojoval za směřování investic do rozšiřování lokálních železničních tratí na Moravě a ve Slezsku. V národnostní otázce prosazoval cestu společného spolunažívání, cestu od národnostního oddělení k národní federalizaci. Podle něj by mělo dojít k národnostnímu rozdělení, které dohlédne od historických hranic, každá národnost by byla v národních a kulturních záležitostech samostatná a měla právo na národní vývoj.
Později kriticky přiznal, že kulturní úroveň neněmeckých národností, především Čechů, velmi stoupla, což německé pozice velmi ztěžuje. Až do konce svého parlamentního působení však doufal, že národnostní roztržky Čechů s Němci neznemožní jejich aktivní práci v českém zemském sněmu a v říšské radě. Pavlínin dvůr i vídeňský palác byly svědky důležitých politických rozhodnutí i smiřovacích pokusů.
 
Druhé volební období dr. Karla Chiari bylo vyplněno ještě intenzivnější politickou aktivitou, nový ministerský předseda Beck mu v červnu 1906 dokonce nabídl ministerské křeslo, které ale odmítl. Ve volbách roku 1907 ve druhém kole zvítězil proti sociálně demokratickému kandidátovi. Po volbách se zasloužil o sjednocení německých nacionálně orientovaných stran v Německý nacionální svaz (Deutscher Nationalverband), jehož se stal předsedou. V roce 1908 byl Karl Chiari povýšen do stavu svobodných pánů, avšak v roce 1911 se s parlamentem definitivně rozloučil, ač byl k další kandidatuře šumperským volebním výborem i přáteli vyzýván a přemlouván. V roce 1912 ho jmenoval císař jako „ušlechtilého státníka“ členem panské sněmovny. Zřejmě již v této době se přihlásila celková únava a patrně i zdravotní potíže, neboť 14. května 1912 jej na lovecké chatě ve Štýrsku zastihla náhlá smrt. Jeho milovaná žena Pauline jej přežila téměř na den o 10 let – zemřela 11. května 1922.
 

 

Pauline Chiari, kolem roku 1920
V manželství Karla a Pauliny Chiari se narodili tři synové. Nejstarší Karl (*16..5. 1875 – †18.11. 1943) pokračoval ve šlépějích svého otce a věnoval se hospodářství. Se svou manželkou Annou Speil von Ostheim měl čtyři děti, nejstarší z nich, dr. Manfred Chiari (*1910) byl posledním potomkem rodiny Chiari, který trvale pobýval v Pavlínině dvoře. V roce 1945 odešel do Rakouska, kde se usadil u Salcburku. Druhorozený syn Constantin (*20.1.1877 — †10.10. 1932 ) se oženil s Mariannou Oberleithnerovou (*29.11. 1882), dcerou Eduarda Oberleithnera (*1855), bratrance Pauliny Chiari.

Eduard Chiari, polovina 90. let 19. st.VM

Karl Chiari ml., polovina 90. let 19. st.VM

Konstantin Chiari, polovina 90. let 19. st.VM

Nejmladší syn Eduard (*7.10. 1883 – †12.4. 1954) projevoval od útlého mládí hudební nadání, už v pěti letech hrál na klavír a po ukončení studia na filozofické fakultě vídeňské univerzity, kde promoval v roce 1907, se dal na koncertní dráhu. Do povědomí veřejnosti se zapsal především jako skladatel řady písní, které byly s oblibou zpívány členy vídeňské státní opery. Složil i několik oper, z nichž Mencia měla premiéru přímo v Šumperku. Eduard se oženil se svojí sestřenicí Doris, dcerou otcova bratra Ottokara, po které byla pojmenována vila na Nádražní ulici v parku u Pavlínina dvora, ve které manželé se 4 dětmi v Šumperku žili. Jako vynikající pianista Eduard Chiari často pobýval v zahraničí, absolvoval řadu koncertů především v Německu, Rakousku a Itálii. Od roku 1931 se trvale usadil v Šumperku a stal se duší zdejšího hudebního života. Po roce 1945 žil ve Vídni.

Eduard Chiari, 30. léta 20. století

Karl Chiari ml., počátek 20. století VM

¨

Rodina Eduarda Chiari v interiéru jejich šumperské vily Doris, konec 30. let 20. století VM

Hrobka rodiny Chiari na šumperském hřbitově

Hrob Pauliny Oberleithnerové,
rozené Hornischerové na šumperském hřbitově

 

TOP