Milan Dvořák - Světlušky Lampyridae

 
Řád: Coleoptera; podřád: Polyphaga; infrařád: Elateriformia; nadčeleď: Elateroidea; čeleď: Lampyridae (Latreille, 1817).
 
Zelenkavým světlem prozářené, hustou vegetací zarostlé hvozdy a háje, bývají v podvečer plné ruchu. To samečci světlušek létají od konce května do poloviny července okolo po zemi lezoucích samiček, které jim odpovídají podobným, více svítivým zářením.
 
Světlušky – v anglickém jazyce zvány fireflies nebo lightning bugs – jsou soumračnými brouky, pro něž je symbolem bioluminiscence – studené světlo, ve kterém není zastoupeno ultrafialové spektrum. Spodní část zadečku jim svítí luciferinem dožluta, zelenava nebo růžova ve frekvenci 510 – 670 nanometrů.
 
Na celém světě je jich známo přes 2000 druhů, nejvíce z tropických oblastí. Domovem jsou jim především lesní a přilehlé ekosystémy. Mají hnědavé a měkké tělo, s krovkami světlejšími než ostatní skupiny brouků. U mnoha skupin nalézáme tzv. neotení samice, což znamená, že fyzicky nedokončily svůj vývoj, jsou ve stádiu larvy, ale mají složené oči a pohlavně jsou již vyspělé. Je to výhodnější z hlediska rychlosti rozmnožování.
 
Většina světlušek jsou noční živočichové, ale malá skupina je aktivní i ve dne. Denní druhy většinou nesvětélkují,to ale neplatí pro ty, které žijí v tmavých místech. Několik dní po spáření samice kladou na zem nebo spíše pod ni oplodněná vajíčka vyvíjející se 3 – 4 týdny, z nichž  se následně líhnou larvy živící se potravou až do léta.
 
Přezimují pomocí larválního stádia, některé druhy i několik let. Některé pod zemí, jiné si hledají místo pod kůrou stromů. Vylézají na povrch na jaře, několik týdnů shánějí potravu, a pak se kuklí. Následně po zhruba dvou týdnech jsou z nich dospělci. Larvy mnoha skupin jsou specializovaní predátoři živící se jinými larvami, pozemními šneky a slimáky.
 
Některé druhy jsou tak specializované, že svými drážkovanými mandibulami zavádějí trávicí tekutinu přímo do těla oběti, a pak ho jednoduše vysají, podobně jako například zcela jim nepříbuzní pavouci. Ne všichni jsou však predátoři, mnozí se živí rostlinným pylem a nektarem.
 
Světlušky jsou nenápadné, nechutné a někdy i jedovaté pro obratlovce, a to díky proteinům ze skupiny pyronů či lucibufaginů, jež jakožto kardiotonika byla nalezena například i u některých jedovatých ropuch.
Bohatý způsob života, zvláštní fyziologické děje a velké množství druhů rozšířené po celém světě –  to vše jsou pro nás naši známí Karafiátovi „svatojánští broučci“.
 
 
Naši zástupci
Lamprohiza splendidula (L., 1767) Svítilka třpytivá
Lampyris noctiluca (L., 1767) Světluška větší
Phosphaenus hemipterus (G., 1762) Světluška krátkokřídlá
 
Mgr. Milan Dvořák
 
 
 
Zdroj: internet
         Obenberger, J.: Entomologie I. 1952, 869.
         Pokorný, V. : Atlas brouků. 2002, p. 48.
TOP