M. Zmrhalová, V. Čulíková, J. Halama - Zbytky léčivých bylin z raně novověké výplně městského příkopu v Šumperku

 
Koncem léta 2007 realizovalo archeologické pracoviště Vlastivědného muzea v Šumperku záchranný archeologický výzkum mezi jihozápadním okrajem náměstí Republiky a Lužickosrbskou ulicí v Šumperku, kde dnes stojí polyfunkční dům. Lokalita se nalézá vně půdorysu středověkého města. Nálezy ze vzorku výplně vodního příkopu se datují do 16. až počátku 17. století. Tehdy již zřejmě vodní příkop nesloužil svému účelu, ale byl zaplňován odpadem, hlavně kuchyňským, čemuž nasvědčovala přítomnost zbytků užitkových rostlin.
 
Soubor rostlinných zbytků analyzovala RNDr. Věra Čulíková, CSc. z Archeologického ústavu AV ČR Praha, archeobotanického pracoviště Opava (Čulíková 2009). Bylo zjištěno 142 – 149 druhů rostlin, z nichž mnohé už tehdy byly používány jako léčivky. Ve vzorcích byly nejčastější pecičky jahodníku obecného a maliníku, o něco méně byly zastoupeny ostružiník a borůvka. Zmíněné rostliny se používaly v domácím léčitelství. Podle dalších nálezů byly na Šumpersku významnými plodinami a současně léčivy raného novověku len setý, konopí seté, mák setý. Léčivem i kořením byl kopr, palčivá nať rdesna peprníku zřejmě nahrazovala pepř. Ve středověku byla kořením i planá růže, jejímiž plody se ochucovalo maso, připravovala se z nich povidla a čaj.
 
Z planých bylin i dřevin s dnes uznávanými léčivými vlastnostmi byly dále zachyceny např. jedle bělokorá, řebříček obecný, lopuch větší, bříza bílá, popenec břečťanovitý, třezalka tečkovaná, sléz přehlížený, smrk ztepilý, borovice lesní, jitrocel větší, mochna nátržník, černohlávek obecný, bez černý, smetanka lékařská, lípa, jetel luční, kopřiva dvoudomá, violka trojbarevná. Z jedovatých druhů, používaných tehdy k tlumení bolesti, byly zjištěny koukol polní, bolehlav plamatý, blín černý, lilek potměchuť a tis červený.
 
Pozoruhodné bylo množství diaspor (plodů a semen) kopřivy dvoudomé, rdesna peprníku a také lilku potměchuti; soubor semen posledně jmenovaného v šumperském příkopu patří k zatím nejbohatším archeobotanickým nálezům tohoto druhu v ČR. Z velkého množství nalezených semen potměchuti lze usuzovat na mnohostranné využití medicinálních vlastností – např. proti tehdy častým onemocněním revmatismu, dně, vodnatelnosti.
 
Mezi obilovinami si na Šumpersku počátkem novověku udržovalo významné postavení stále proso. Pšenice (byly nalezeny jen dvě zuhelnatěné obilky) zde byla rovněž pěstována, avšak zuhelnatělé obilky se v archeologických situacích vyskytují všeobecně vzácně. Žito, ječmen, oves – dnes hlavní pěstované obiloviny – nebyly zachyceny vůbec, ale i jejich využití bylo nepochybné. Překvapivý byl nález jedné pluchy rýže, která se tehdy používala  jako potravina i léčivo.
 
Podobně jako na četných českých a moravských středověkých lokalitách byla v Šumperku doložena drobounkými „semeny“ konzumace fíků – importovaných plodů fíkovníku. Fíky se užívaly nejen jako ovoce, ale i jako významné léčivo s projímavými účinky. Vedle fíků byly v šumperském sedimentu zaznamenány zbytky dobromysli, bolehlavu a jitrocele, jež se tehdy jako léčivky hojně užívaly i v kombinaci s fíky (v Matthioliho herbáři se doporučovala dobromysl konzumovaná s fíky proti křečím a vodnatelnosti a užívání fíků s medem, zázvorem a jitrocelem).
 

 

M. Zmrhalová, V. Čulíková, J. Halama

 
 
Literatura:
 
Čulíková V. (2009): Macro-remains of vegetal origin from the Early Modern fill of the town fortification moat (?) in Šumperk. Makrozbytky rostlinného původu z raně novověké výplně příkopu městského opevnění (?) v Šumperku. – In: J. Žegklitz (Ed.), Studies in Post-Medieval Archaeology 3. Sborník z konference Novověká keramika. Výroba, sortiment, užití. 8. – 9.4. 2008 Archaia Praha. Praha, 161 – 194.          
 
 

 

TOP