M. Zmrhalová, J. Halda: Mechorosty a lišejníky Hrubého Jeseníku

 
Bryoflóra i lichenoflóra Hrubého Jeseníku, druhého nejvyššího horského celku Vysokých Sudet, je – stejně jako flóra cévnatých rostlin – unikátním fenoménem. Spolu s Krkonošemi představuje Hrubý Jeseník nejvýznamnější refugium arkto-alpínských a subarkticko-subalpínských druhů mechorostů a lišejníků v ČR a zároveň je útočištěm druhů pozoruhodných z hlediska celkového rozšíření či jinak vzácných a ohrožených. Jedinečná historie území v postglaciálním období je důvodem zvláštností v rozšíření rostlin i živočichů.
 
Ekosystémy nad horní hranicí lesa představují z fytogeografického hlediska významný spojující prvek mezi flórami Alp a Skandinávie. V těchto bezlesých partiích se vyskytují ty nejzajímavější a nejvzácnější druhy jesenických lišejníků a mechorostů.
 
Nejcennějším územím je Velká kotlina, jediný ledovcový kar Hrubého Jeseníku. Na relativně malém prostoru zde dochází ke střídání ekologických podmínek, což významně zvyšuje druhovou pestrost této lokality. Velká kotlina se tak řadí k nejvýznamnějším centrům biodiverzity mechorostů a lišejníků České republiky. Je u nás bryologicky nejbohatší lokalitou; v poslední době zde bylo zjištěno ca 320 druhů mechorostů, historicky je odtud uváděno přibližně 400 druhů. Lichenologicky je rovněž významná, v současnosti zde bylo potvrzeno téměř 400 druhů lišejníků a některé z nich zde rostou na jediném místě v rámci celé ČR. Dalšími unikátními lokalitami, na nichž mají mnohé druhy mechorostů a lišejníků jediný zjištěný výskyt v ČR, jsou např. Malá kotlina, Petrovy kameny, Tabulové skály, Červená hora, Vozka a další.
 
Bryologický průzkum Hrubého Jeseníku začal v první polovině 19. století. První práci o rozšíření mechů v tomto pohoří publikoval německý botanik Otto Sendtner (1840). V první polovině 20. století zde mechy zkoumal především Josef Podpěra a v padesátých letech minulého století Jan Šmarda. Játrovky zejména na Králickém Sněžníku v té době studoval Josef Duda. Další systematický bryologický výzkum pokračoval až od devadesátých let minulého století.
 
Historicky je z Jeseníků udáváno téměř 500 druhů mechorostů. V poslední době se podařilo ověřit výskyt více než dvou třetin historicky udávaných druhů a asi 40 druhů bylo v Hrubém Jeseníku zjištěno poprvé. Nově zjištěnými mechorosty jsou např. Moerckia blyttii (oleška Blyttova), v ČR silně ohrožená arkto-alpínská játrovka, dosud známá jen z Krkonoš a ze Šumavy, nebo subarkticko-alpínský mech Tetraplodon mnioides (souzubka měříkovitá), v ČR řazený mezi zranitelné druhy, dosud známý z Krkonoš, Krušných hor, Adršpachu a Šumavy. Až v devadesátých letech 20. století byl v Hrubém Jeseníku nalezen chudozubík zahnutý (Tetrodontium repandum), mech vlhkých silikátových skal, a v roce 2002 byl ve Velké kotlině nalezen kriticky ohrožený mech, glaciální relikt Drepanocladus trifarius (srpnatka třířadá).
 
Historie lichenologického bádání započala v druhé polovině 19. století, kdy území navštívil profesor botaniky z univerzity ve Wroclawi (tehdy Breslau) Gustav von Körber. Později zde lišejníky sbírali další významní lichenologové – Anders, Eitner, Hilitzer, Hruby, Kovář, Nádvorník, Servít, Spitzner, Suza a Vězda. Nejdůkladnějším badatelem byl Filip Kovář, který navštívil všechny významnější lokality Jeseníků. O půl století později jeho nálezy ověřil a publikoval nové Antonín Vězda. Začátkem 21. století začali NPR Praděd a okolí navštěvovat také mladší lichenologové. Mezi nejcennější nálezy patří například pralesní druhy epifytů Arthonia leucopellaea, Leptogium saturninum, Lobaria pulmonaria, arkto-alpínské druhy přerůstající mechy Biatora vernalis, Flavocetraria cucullata, Thelopsis melathelia, vzácné druhy na humusu Gyalecta kukriensis, Lecidea hypnorum, Melanohalea infumata, Protopannaria pezizoides a Peltigera venosa. Více než čtvrtina všech patří do skupiny ohrožených a zranitelných druhů.
 
 

Protopannaria pezizoides, foto J. Halda

 

 

Drepanocladus trifarius, foto M. Zmrhalová

 

TOP