Dagmar Tempírová - Významné životní jubileum slaví světově uznávaný astronom a zábřežský rodák RNDr. Luboš Kohoutek, CSc

 
Narodil se 29. ledna 1935 a už během svých středoškolských studií na gymnáziu v Brně se velice aktivně zabýval astronomií. Svým prvním dalekohledem AMAT začal ve svých 15 letech soustavně pozorovat sluneční skvrny a v 17 letech už byl předsedou sluneční sekce brněnské pobočky České astronomické společnosti.
 
Po maturitě v roce 1953 byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde studoval fyziku, a potom, když byla katedra astronomie přeložena do Prahy, pokračoval ve studiu na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Málokdo asi ví, že společně s ním chodil do ročníku i Jiří Grygar a Zdeněk Sekanina. Tito tři tehdy tvořili jednu celou třídu oboru astronomie. A všichni tři se proslavili.
 
Luboš Kohoutek jako vynikající student nastoupil ihned po promoci v roce 1958 do interní vědecké aspirantury v Astronomickém ústavu ČSAV, kde se začal věnovat výzkumu planetárních mlhovin. Zároveň navázal pracovní kontakt s observatoří v Hamburku-Bergedorfu. Se svým školitelem doc. RNDr. Lubošem Perkem publikovali v roce 1967 první Katalog planetárních mlhovin (obsahoval přes tisíc tehdy známých objektů z nichž slušnou řádku objevil Luboš Kohoutek sám). Katalog vzbudil velkou pozornost v celém světě a byl v minulém století vůbec nejcitovanějším dílem českých astronomů. Po sovětské invazi se v roce 1970 Luboš Kohoutek nevrátil z dlouhodobé stáže na německé prestižní observatoři v Hamburku. Zde velmi záhy získal místo vědeckého pracovníka a na tomto postu zůstal až do odchodu na zasloužený odpočinek v roce 2000. Tím, že zůstal v Hamburku, se mu otevřely možnosti pravidelných pozorování na tehdy budovaných a rozšiřovaných observatořích La Silla v Chile a Calar Alto ve Španělsku. Ovšem jako posrpnový emigrant neměl žádnou možnost udržovat kontakty s domovem. O jejich obnovení v roce 1973 se však postaral naprosto jedinečným způsobem.
 
Při své hlavní činnosti – objevování a systematické klasifikaci planetárních mlhovin, určování jejich vzdáleností a fyzikálních parametrů – objevil na širokoúhlých snímcích díky své pečlivosti a vytrvalosti 75 planetek a 75 komet, z nichž kometa s oficiálním označením C/1973 E1 dostala jeho jméno a přinesla mu světovou proslulost, a to nejen ve vědeckých kruzích. Kometa Kohoutek byla od svého objevení na fotografické desce ze 7. 3. 1973 výjimečná především tím, že byla objevena v poměrně velké vzdálenosti od Slunce, což dávalo astronomům dostatek času připravit se na její pozorování. Proto ji můžeme právem nazývat kometou století. Na přelomu let 1973 a 1974 ji sledovali astronauti z americké stanice Skylab, kteří se v té době pohybovali na oběžné dráze. Díky tomu se stala první kometou pozorovanou z kosmu a nejintenzivněji pozorovanou kometou vůbec
 
Zajímavý byl i její dopad na světovou kulturu, zejména hudbu. Na albu rockové kapely R.E.M. Fables Of The Reconstruction najdeme písničku se zvláštním názvem – Kohoutek. Jeden z prvních zamilovaných songů Michaela Stipea a spol. vypráví o lásce, která zpřetrhala mosty a je pryč – jako ta nebeská vlasatice, z níž média učinila „kometu století“. Ve stejné době uvedl jazzový skladatel Sun Ra svůj Koncert pro Kohoutkovu kometu a elektropopová skupina Kraftwerk vydala kompozici s názvem Kometenmelodie. Britští rockeři Argent spojili s tímto úkazem dokonce tři skladby, hollywoodští psychedelici Yahowha 13 pojmenovali svou první desku Kohoutek. Jazzrocková skupina Weather Report s basistou českého původu Miroslavem Vitoušem, který patří mezi nejlepší kontrabasisty světa, se nechala objevem inspirovat na albu Mysterious Traveller.
 
Luboš Kohoutek patří mezi naše nejúspěšnější lovce komet a podobně i nových planetek. Jelikož podle pravidel Mezinárodní astronomické unie (IAU) mají objevitelé přednostní právo na jejich pojmenování, dostala se tak díky jeho mezinárodní autoritě na oblohu jména významných českých osobností –  Hus, Masaryk, Palach, Hájek, Neruda, Čapek, Komenský, Janáček, Smetana, Dvořák a další, ale také zeměpisné pojmy, v nichž na prvním místě figuruje planetka 1901 Moravia.
 
Stal se druhým českým astronomem v historii, po němž byla na návrh Mezinárodní komise pro nomenklaturu planetek pojmenována planetka č. 1850, kterou v roce 1942 objevil v Heidelbergu německý astronom Karl Wilhelm Reinmuth. Jméno Luboše Kohoutka dostala i planetární mlhovina Kohoutek 4-55, která leží asi 4600 světelných let daleko v souhvězdí Labutě.
 
Od roku 1964 je členem Mezinárodní astronomické unie a v roce 1995 byl na sjezdu České astronomické společnosti zvolen čestným členem. V roce 2004 mu byla udělena cena Česká hlava, na kterou jej navrhla Česká astronomická společnost – cena se uděluje občanu České republiky nebo osobě, která má nebo měla českou či československou státní příslušnost, jejíž mimořádný počin v oblasti základního nebo aplikovaného výzkumu či v oblasti technologických inovací nebo jejíž odborné či manažerské kvality se úspěšně prosadily v zahraničí v posledních několika letech.
 
Těsně potom, co formálně odešel do důchodu, vydal v roce 2001 své životní dílo, druhé vydání Katalogu planetárních mlhovin (popisuje jich na 1500). V září 2007 Luboši Kohoutkovi vyšla v České republice soukromá publikace s názvem Země z pohledu astronoma.
 
Luboš Kohoutek začal po roce 1990 pravidelně navštěvovat svoje rodné město a zábřežská veřejnost měla možnost se s ním setkat i osobně. Poprvé se tak stalo na konci září roku 2002, kdy zavítal do muzea, aby zde hovořil na téma „Hmota mezi hvězdami“. Druhé setkání v roce 2005 se konalo v kině Retro, kde byl za svoje zásluhy o astronomii jmenován čestným občanem města.
 
Možná si někteří z Vás, vážení čtenáři, vzpomenete na listopad minulého roku, kdy se v tisku diskutovaly zprávy o sondě Philae. Německé středisko pro letectví a vesmír (DLR) na internetu zveřejnilo i původní zvukový záznam historicky prvního setkání lidmi vyrobeného tělesa s kometou. Bylo slyšet zlomek sekundy trvající chrčivý náraz, který ale expertům z řídícího centra zněl prý jako rajská hudba. Potvrdilo se tak, že trojnohý robot Philae Evropské vesmírné agentury (ESA) po deseti letech dosedl na kometu Čurjumov-Gerasimenko.
 
Požádala jsem pana Luboše Kohoutka, jednoho z největších znalců komet, o jeho názor na tuto významnou událost:
 
„Co se týče sondy Philae, taky bych řekl, že její přistání na kometě byl značný technický výkon a astronomicky významný den. Slyšel jsem o přirovnání s přistáním sond na Měsíci, ale v takovém srovnání jsou přece jen určité rozdíly, např. ve vzdálenostech. Zatímco se Měsíc nachází ve vzdálenosti něco větší než je 1 světelná vteřina, je kometa 67P/T-G. asi 28 světelných minut daleko. To znamená, že teprve za (necelou) hodinu se zjistí, zda nový pokyn ze Země byl úspěšný nebo ne. Nebo v přitažlivosti – Měsíc má asi 6x menší přitažlivost než Země, kometa ale má přitažlivost vzhledem k její velikosti a hmotnosti ještě podstatně menší. Jakou, to se moc dopředu neví. Znamená to, že upevnění sondy na povrchu komety (její přistání) přináší nemalé problémy. Píše se o dvou „skocích“ sondy a o její nakloněné poloze. Taky o tom, že současné místo přistání sondy na povrchu komety je víc ve stínu, než se předpokládalo, takže existuje značný problém doplnění energie (ze Slunce) pro baterie. S energií se asi bude muset velmi šetřit.“
 
Vážení čtenáři, velice ráda bych panu Luboši Kohoutkovi, kterého znám osobně řadu let, popřála k jeho 80. narozeninám jen to nejlepší, především mnoho zdraví, elán, dobrou náladu a také pohodu při sledování zajímavých úkazů na sluneční obloze.
 
 
Dagmar Tempírová-Kotrlá

 

 

Luboš Kohoutek (vpravo) se svým bratrem Ctiradem během návštěvy v zábřežském muzeu 12. 5. 2005.

TOP